авель
авель (Altkirchenslawisch)
Substantiv, m, Eigenname
| Singular | Dual | Plural | |
|---|---|---|---|
| Nominativ | авел҄ь | — |
— |
| Genitiv | авелꙗ авел҄ѣ |
— |
— |
| Dativ | авел҄еви авелю |
— |
— |
| Akkusativ | авелꙗ | — |
— |
| Instrumental | авел҄емь | — |
— |
| Lokativ | авели | — |
— |
| Vokativ | авелю | — |
— |
Nebenformen:
Worttrennung:
- авел҄ь
Aussprache:
- IPA: […]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] männlicher Name; Abel
Beispiele:
- [1] „отъ кръве авел҄ѣ правьдънааго· до кръве захариѩ“ (Lk 11,51)[1]
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Slovník nejstarších staroslověnských památek: „авел҄ь“
- [1] Elektronický slovník jazyka staroslověnského: „авел҄ь“
- [1] Josef Kurz: Slovník jazyka staroslověnského. Lexicon linguae palaeoslovenicae. Band 1 (а – аще), Nakladatelství Československé Akademie Věd, Prag 1958, Seite 4.
Quellen:
- ↑ Vatroslav Jagić (Herausgeber): Quattuor evangeliorum Codex glagoliticus olim Zographensis nunc Petropolitanus. Characteribus cyrillicis transcriptum notis criticis prologomenis appendicibus auctum. Weidmannsche Buchhandlung, Berlin 1879 (Internet Archive), Seite 108.