агнѧ
агнѧ (Altkirchenslawisch)
Substantiv, n
| Singular | Dual | Plural | |
|---|---|---|---|
| Nominativ | агнѧ | агнѧтѣ | агнѧта |
| Genitiv | агнѧте | агнѧтоу | агнѧтъ |
| Dativ | агнѧти | агнѧтьма | агнѧтемъ |
| Akkusativ | агнѧ | агнѧтѣ | агнѧта |
| Instrumental | агнѧтьмъ | агнѧтьма | агнѧты |
| Lokativ | агнѧте | агнѧтоу | агнѧтехъ |
| Vokativ | агнѧ | агнѧтѣ | агнѧта |
Worttrennung:
- аг·нѧ
Aussprache:
- IPA: […]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] junges Schaf; Lamm
Synonyme:
- [1] агньць
Beispiele:
- [1] „азъ посꙑлаѭ вꙑ· ѣко агнѧ по срѣдѣ влькъ“ (Lk 10,3)[1]
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Slovník nejstarších staroslověnských památek: „агнѧ“
- [1] Elektronický slovník jazyka staroslověnského: „агнѧ“
Quellen:
- ↑ Vatroslav Jagić (Herausgeber): Quattuor evangeliorum Codex glagoliticus olim Zographensis nunc Petropolitanus. Characteribus cyrillicis transcriptum notis criticis prologomenis appendicibus auctum. Weidmannsche Buchhandlung, Berlin 1879 (Internet Archive), Seite 102.