рѫка
рѫка (Altkirchenslawisch)
Substantiv, f
| Singular | Dual | Plural | |
|---|---|---|---|
| Nominativ | рѫка | рѫцѣ | рѫкꙑ |
| Genitiv | рѫкꙑ | рѫкоу | рѫкъ |
| Dativ | рѫцѣ | рѫкама | рѫкамъ |
| Akkusativ | рѫкѫ | рѫцѣ | рѫкꙑ |
| Instrumental | рѫкоѭ | рѫкама | рѫками |
| Lokativ | рѫцѣ | рѫкоу | рѫкахъ |
| Vokativ | рѫко | рѫцѣ | рѫкꙑ |
Worttrennung:
- рѫ·ка
Aussprache:
- IPA: […]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] Anatomie: unterster Teil des Arms; Hand
Beispiele:
- [1] „емоуже лопата въ рѫкоу его· ꙇ потрѣбитъ гоумъно свое“ (Mt 3,12 = Lk 3,17)[1]
Übersetzungen
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Slovník nejstarších staroslověnských památek: „рѫка“
- [1] Elektronický slovník jazyka staroslověnského: „рѫка“
Quellen:
- ↑ Vatroslav Jagić (Herausgeber): Quattuor evangeliorum Codex glagoliticus olim Zographensis nunc Petropolitanus. Characteribus cyrillicis transcriptum notis criticis prologomenis appendicibus auctum. Weidmannsche Buchhandlung, Berlin 1879 (Internet Archive), Seite 1, 87.