příchuť

příchuť (Tschechisch)

Substantiv, f

Singular Plural
Nominativ příchuť příchuti
příchutě
Genitiv příchuti
příchutě
příchutí
Dativ příchuti příchutím
Akkusativ příchuť příchuti
příchutě
Vokativ příchuti příchuti
příchutě
Lokativ příchuti příchutích
Instrumental příchutí příchutěmi

Worttrennung:

pří·chuť, Plural: pří·chu·ti, pří·chu·tě

Aussprache:

IPA: []
Hörbeispiele:

Bedeutungen:

[1] zusätzlicher, meist unangenehmer Geschmack; Beigeschmack

Sinnverwandte Wörter:

[1] pachuť

Oberbegriffe:

[1] chuť

Beispiele:

[1]

Charakteristische Wortkombinationen:

[1] kyselá příchuť, trpká příchuť

Übersetzungen

Referenzen und weiterführende Informationen:
[1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „příchuť
[1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „příchuť
[1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „příchuť
[1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „příchuť