příchuť
příchuť (Tschechisch)
Substantiv, f
| Singular | Plural | |
|---|---|---|
| Nominativ | příchuť | příchuti příchutě |
| Genitiv | příchuti příchutě |
příchutí |
| Dativ | příchuti | příchutím |
| Akkusativ | příchuť | příchuti příchutě |
| Vokativ | příchuti | příchuti příchutě |
| Lokativ | příchuti | příchutích |
| Instrumental | příchutí | příchutěmi |
Worttrennung:
- pří·chuť, Plural: pří·chu·ti, pří·chu·tě
Aussprache:
- IPA: […]
- Hörbeispiele: —
Bedeutungen:
- [1] zusätzlicher, meist unangenehmer Geschmack; Beigeschmack
Sinnverwandte Wörter:
- [1] pachuť
Oberbegriffe:
- [1] chuť
Beispiele:
- [1]
Charakteristische Wortkombinationen:
- [1] kyselá příchuť, trpká příchuť
Übersetzungen
[1] zusätzlicher, meist unangenehmer Geschmack
Referenzen und weiterführende Informationen:
- [1] Internetová jazyková příručka – Ústav pro jazyk český AV ČR: „příchuť“
- [1] Bohuslav Havránek (Herausgeber): Slovník spisovného jazyka českého. Prag 1960–1971: „příchuť“
- [1] Oldřich Hujer et al. (Herausgeber): Příruční slovník jazyka českého. Prag 1935–1957: „příchuť“
- [1] Langenscheidt Tschechisch-Deutsch, Stichwort: „příchuť“